Königgrätzer k.u.k. MTB und Wanderverein

Cesta překvapení a pohádek w Górach Kaczawskich

Když jsme před dvěma týdny jeli "Rozhledny za čárou", tak to bylo skvělé. Ale neměl jsem pocit, že bych k tomu měl něco psát, stačila fotogalerie. Věděli jsme, do čeho jdeme, absolvovali jsme to a skvěle jsme si to užili. Teď to ale bylo jiné. Šli jsme do neznáma a skutečnost předčila naše očekávání. Zážitky, ze kterých se člověk musí vypsat. Výlet překvapení a pohádek.

Do Bolkówa je to dlouhá míle. Skoro dvě hodiny. Vyrazili jsme tedy se Šímou časně. Ale hned za Bolkówem jsme se dostali do navigačních potíží. Cesta, kterou jsme se nakonec vydali, zjevně vyžadovala automobil s větší světlou výškou, než je Škoda Octavia. Start a cíl jsme si stanovili ve vesničce Pogwizdów, a když jsme tam konečně našli místo vhodné k zaparkování, první akcí byla kontrola podvozku. Odnikud nic nevytékalo, odnesly to jenom plastové kryty. V duchu jsem se Oktávce omlouval a velebil její odolnost.

Zaujali jsme stanoviště blízko školy a kostela, kam se na desátou začínali scházet místní občané, a tak jsme vzbudili zaslouženou pozornost. Ale neztrácejme čas! Vzhůru na první rozhlednu! A tou je Radogost.

Cestou na Radogost leží vesnice Grobla a tam jsme si omrkli krásný kostelík (tipnul bych to na gotiku), zámek přeměněný na ubytovací zařízení, hospodu Muflon (jen zvenku), a dětské hřiště. Bylo nádherné nedělní ráno a člověk měl pocit, že Grobla je ideální místo pro život. Mimochodem, muflon je prý v Kaczawských horách velmi hojný, ale neviděli jsme ani jednoho.

No dobrá. Stoupáme na Radogost. Cestou míjíme nějaké terénní motorkáře, ale jinak je vše v pohodě. Brzy si uvědomujeme, že jsme mimo hlavní turistická centra, takže značení tras je mírně řečeno problematické a spíše intuitivní. Ale s tím si umíme poradit! Na Radogost se dostáváme z jiné strany, než jsme plánovali, skoro neschůdnou a zcela nesjízdnou stezkou, ale jsme tam. A zíráme! Místo ruiny, kterou jsme čekali, je tu opravená rozhledna s nádherným výhledem. A počasí přeje. Wroclaw, Śleźa, Sowí hory, Suché hory, Chelmiec, Krkonoše, Rudawy, všechno jako na dlani. Jsme na okraji Sudet, a tak se díváme na Legnici a uvědomujeme si, že tímto směrem je už jen 400 km dlouhá rovina končící u Baltského moře. Nádhera!

Pak ještě najít kešku, a v tom se Šíma vyzná. No a hurá do sjezdu. Od zadního kola se mi začínají šířit nepříjemné zvuky. Brzdové destičky evidentně odcházejí a je to železo na železo. Plaším všechno v okolí pěti kilometrů. Muflona tedy asi opravdu neuvidíme.

Po sjezdu následuje dost záhadná pasáž, ve které chvíli červenou značku nalézáme, pak ji zase ztrácíme, a tak to jde dál a dál. Nakonec se vydáváme přírodním singltrekem a končíme v bažině. Jenže za bažinou vidíme silnici a brzy nalézáme místo, kudy se dá k silnici dostat. Startujeme k rozhledně č.2 – Bazaltowa Góra.

Na Radogostu jsme nepotkali nikoho, tady je turistů celkem dost. Na Radogost byl strmý výjezd a pak nádherný výhled. Tady je sice rozhledna o dva metry přerostlá okolními stromy, ale zato jsme se moc nenadřeli. I tak je rozhledna opravená a moc pěkná. Čeká se jen na někoho, kdo to kolem pokácí. Turisti, které jsme tam potkali, tím byli nejdřív taky trochu zaskočení, no ale nakonec se dobře bavili i na rozhledně bez výhledu. Šíma dohledal kešku a jeli jsme dál.

Zase další sjezd za ukrutného skřípání brzd! Odměnou je stánek u Klaudie dole v Myślibórzi. Pro Šímu standardní Tyskie, já zkouším Braniewo. Znovuzrozené pivo až od hranic s Kaliningradem. Schváleno!

Chvíli bloudíme obcí, než nalezneme správný směr. Otravné dlouhé stoupání po asfaltu až pod další kopec s rozhlednou. Těší aspoň to, že nás srdečně zdraví protijedoucí cyklisti. Není v tom zlomyslnost? Věřím, že ne.

U předchozích rozhleden bylo značení problematické a tady jsme se správně rozhodli nespoléhat na značení vůbec a dát to jen podle mapy a GPS souřadnic. Nejdřív lesní cestou, pak pěšinou, pak trním, po kamenech, po skalách. Našli jsme i jakousi modrobílou značku ale kvalitě cesty to nepomohlo. Připadali jsme si jak v pohádce o Šípkové Růžence. Nakonec jsme se probili až ke věži, ale Růženka nikde. I když, my už na ty Růženky tolik nedáme.

Mszana, pro mě nejkrásnější rozhledna výletu. Na krásné skalce, rekonstruovaná zhruba před patnácti lety. Výhled nulový stejně jako na Bazaltowé Górze, přístup horší než na Radogostu. Vražedná kombinace. Šíma našel kešku a když zjistil, že naposledy tam byl někdo loni v listopadu, vůbec mě to nepřekvapilo. S těžkým srdcem jsem tohle místo opouštěl. Sto metrů jsme se drželi modrobílé značky a pak zmizela. A najednou to bylo pro změnu jak v pohádce o Jeníčkovi a Mařence. Ale usoudili jsme, že když půjdem směrem dolů (na sjíždění to nebylo), nemůžem nic zkazit. A taky jsme nic nezkazili. Došli jsme do Muchówa k obchodu a po cestě dokonce našli jednu zašlou značku. V Muchówě mají obchod, kde je k dostání pivo, u obchodu pěkné dětské hřiště a posezení. Dalo by se tam vydržet. Jen by museli hrát jinou muziku . Ale my jsme stejně spěchali. Už jsou tři hodiny, trasa byla náročnější než jsme čekali, takže čtvrtou rozhlednu vynecháváme. Jen jedno Tyskie a jedem rovnou k autu.

U auta jsme ve čtyři a zbývá čas ještě zkusit rozhlednu w Dobromierzy. Nejdřív ale obdivujem hrad we Świnach, potom náměstí a hrad v Bolkówě, a potom místní jedenáctku (fotbalovou), která se rozcvičuje před zápasem.

Od Dobromierzy jsme si nic neslibovali. Jen jsme si chtěli splnit povinnost. Rozhledna je v soukromém vlastnictví a tak jsme čekali, že si to tam někdo přestavuje na soukromou vilu nebo tak něco.

Nebylo lehké to najít, ale když jsme se tam dohrabali, zjistili jsme, že rozhledna není ani oplocená, ani ji nehlídá smečka pitbulů. Že je tam otevřeno a vevnitř sedí na židli starší chlapík, který každého rád pustí dovnitř. Chce udržet vzpomínku na bitvu, která se tu odehrála mezi Prusy a koalicí Rakušanů a Sasů. Čistí zlomky náhrobních kamenů, které nachází v okolí, a pokouší se z toho skládat původní nápisy. Je to borec. Nevím, jestli by měl radost z toho, že jsme mu vylezli po žebříku až na střechu, ale rozhled byl neodolatelný. Určitě měl ale radost z toho, že jsme přijeli až z Hradce Králové. Povídal by si, ale my už jsme neměli čas. Vzpomněl jsem si na Baryho. S ním by, myslím, byli na jedné vlně.

Zpátky jsme jeli zase přes Bolków, viděli jsme tam nějaké ošetřování ve vápně, ale na penaltu jsme nečekali. Tak snad domácí vyhráli.

Vraceli jsme se přes Lubawku a Trutnov, rozhlíželi se po okolních horách a vstřebávali zážitky. Bylo to opravdu silné, dobrodružné, objevitelské. S dobrým koncem a vzpomínkou na pozoruhodná místa a zajímavé lidi, se kterými jsme se setkali.

Já jsem tady na to vyplýtval dvě strany, Šímovi stačila jedna věta: „MTB Rozhlednová-suprová akce,co se povedla...to nejde popsat, to se musí projet, prožít.“ Má pravdu.

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

Bary | 03.06.2015 20:14
Tož pravda, obsáhlý report jen co je pravda a to jste si téda užili světa, hoší ...

A jináč ten kostelík ve vsi Grobla je opravdu čistá gotika ... a ty rozhledny také vypadají slušně, hlavně pokud je z nich "něco" vidět ...